Sada společenských her německé armády
V žádné společenské místnosti horské chaty nebo zotavovny nesměla chybět krabice se společenskými hrami, jimiž si rekreanti krátili volný čas. Na několika hracích plánech si mohli zahrát šachy, dámu, halmu nebo mlýn. Na rodiny s menšími dětmi pak čekaly krabice s populárním „Člověče, nezlob se“.
Hraní těchto her bylo populární i mezi vojáky, kteří měli ve volném čase jen omezené možnosti aktivního odpočinku, a to i během 2. světové války. Němečtí vojáci, prezentovaní propagandou jako kulturní lidé, si mohli zahrát tyto hry díky speciální sadě, přizpůsobené vojenskému životu.
Kromě již zmíněných her, známých i z civilního života, si mohli zahrát i vojenskou variantu oblíbených „Žížal a žebříků“. V této hře, probíhající na stovce políček, se hráči stávají mladými vojáky, spěchajícími domů za svou láskou. Cestu si mohou různě urychlit, třeba stopnutím nákladního auta, nebo mohou být zastaveni a vráceni zpět na stanovišti vojenské policie. Tuto hru dnes běžně hrají malé děti, takže její umístění do souboru her, určeného pouze pro dospělé, je trochu neočekávané.
Skutečnou raritou je hra „Pěchota útočí“, opět založená na posunování figurek po hracím plánu podle hodu kostkou. Postup může zastavit políčko s nepřátelským bunkrem nebo vzdušným průzkumem, a naopak jej může urychlit tanková podpora nebo rychlý pěší přesun. Podobná hra by patřila spíše do nějakého chlapeckého časopisu, protože si lze jen těžko představit, že si unavení pěšáci, zobrazení na víku krabice, hrají po večerech na válku.
Zásobník do kulometu vz. 26 – běžný předmět se smutnou historií
Kulomet vz. 26 byl nejrozšířenější automatickou zbraní v předválečné čs. armádě, vyráběnou v tisícových sériích a zásobníky dodávala brněnská Zbrojovka po celých vagónech.
Tyto kulomety bychom našli u pěchoty jako hlavní zbraň družstva, lafetované ve střílnách lehkých objektů LO-37 i jako podpůrnou zbraň v těžkých objektech čs. pohraničního opevnění. Desetitisíce těchto zbraní spolu s příslušným počtem zásobníků čekaly na dobu, kdy prokáží své kvality, ověřené na střelnicích, ve skutečném boji.
Českoslovenští vojáci o tomto kulometu nepochybovali, ale jak nás upozorňuje otisk přejímacího razidla německého inspektora, historie šla jinou cestou. Nevíme, zda tento zásobník zabavili Němci spolu s celou výzbrojí pokořené čs. armády při obsazení Československa v roce 1939, nebo jej vyrobila Zbrojovka už na objednávku z Berlína.
Německá armáda nechtěla zvyšovat počet typů zbraní u svých jednotek, a tak o zabavené kulomety vz. 26 neměla zájem. Do své výzbroje jej však rády zařadily jednotky SS, jejichž vyzbrojování nemělo tak vysokou prioritu jako armáda, i když proti tomuto stavu protestovali velitelé SS i u samotného Hitlera. Kulomety sloužily k plné spokojenosti svých nových majitelů jak během francouzského tažení, tak i později na Východní frontě.
Naštěstí smutnou historii této legendární zbraně, zneužitou našimi nepřáteli, více než vyvažuje její britský bratranec BREN, který prošel všechna světová bojiště a obstál na nich se ctí. Jeho typicky zahnuté zásobníky na britské náboje .303 nosili ve svých sumkách australští vojáci na tichomořských ostrovech, příslušníci Commandos v Norsku nebo čs. vojáci v poušti u Tobrúku.